Marek Karhan - fotograf

Ing. Marek Karhan, civilním povoláním konstruktér. Jinak jsem nadšený fotograf, zaměřující se na snímky zvířat, často z říše vodních ptáků, figurální fotografii, akt, divadlo i krajinný detail. Je to ale i reportážně výtvarná fotografie z prostředí letectví, jachtingu a motocyklů. Ve fotografii jsem začal prvními nesmělými krůčky jako školák v deseti letech s darovaným aparátem Zorkij C sovětské výroby. Bohužel tato vzhledově zdařilá kopie Leicy II nikdy nefungovala tak, jak měla, a tak se s ní nepodařily skoro žádné snímky. Dostal jsem také od dědy Oldy z Německa Kodak pocket Instamatic 300, takový malý kapesní foťáček s časovou automatikou, ale v socialistickém bloku se do něj nedaly sehnat filmové kazety a tak ležel léta ve stole, než ho vzal čas. O něco lépe to šlo s Prakticou FX2, ale přístroj trhal filmy a zlobila clona objektivu. A tak radost z prvních povedených snímků přišla až na gymnáziu se starší, ale kvalitní Prakticou IV M. V té době se začaly dařit nejen první snímky, ale nadešly i první experimenty ve vypůjčené temné komoře. Přes problémy s aparáty, či chybějící technikou, jsem zůstal jako amatér fotografii věrný a postupně jsem v ní nacházel nejen zalíbení, ale i uspokojení z tvůrčí práce. Ostatně tímto aparátem jsem nasnímal i své první akty. Po návratu ze základní vojenské služby jsem koupil nový aparát Praktica BC 1 a postupně doma začal vytvářet improvizovanou temnou komoru, ve kterou se v noci měnívala kuchyň. Tam se odehrávala první dobrodružství rodících se obrazů, které jak mlžné přízraky vznikaly na mokrých papírech, topících se ve vývojce pod mdlým, žlutozeleným svitem fotografické lampy. BC jedničku za čas vystřídala novější Praktica BX20 a z běžného zájmu se stával velký koníček. Po roce 1989, ve kterém jsem nasnímal celou řadu reportážních záběrů bouřící Sametové revoluce, přišel první autofokus Minolta Dynax 7000i, s nímž jsem fotografoval na velké fotografické expedici po Mongolsku a Číně. Bohužel s koncem cesty přišel i konec Minolty, a tak zůstaly jen milé vzpomínky a fotografie. V té době nebylo peněz rozhodně nazbyt, a tak přišla ke slovu vysloužilá Flexareta VI. Shánění nové fotovýbavy, respektive peněz na její pořízení, nakonec ovlivnilo můj další život zaníceného fotografa na dlouhých 11 let. Přes finanční problémy si v devadesátém třetím roce v Německu kupuji vysněný Nikon F801s. Kromě sportovní fotografie začínám i  s fotografií výtvarnou. V té době mi také vychází první snímky v časopise Letectví a Kosmonautika. Záliba v létání a jachtingu se spojila s fotografií a dala vzniknout množství záběrů z obou prostředí. Ale jsou to především první série aktů a fotografií pro reklamu, kterými jsem rozvíjel svůj fotografický um a pohled. Ačkoli nikdy nešlo o komerční zakázky a snímky byly pro přátele a kamarádky, byla snad již v mé tvorbě znát snaha o maximální technickou i profesní kvalitu snímků. Pro plánovanou plavbu přes Atlantik jsem pořídil plně manuální Nikon FM10, který jsem po neuskutečněné plavbě věnoval. Narůstající nespokojenost s otřesným servisem českého zastoupení firmy Nikon, v té době mezi fotografy vyhlášeným skanzenem komunistického podniku, nakonec vyústil v prodej celé výbavy a od Nikonu jsem přešel na MInoltu Dynax 7. Ale technika pokročila, a tak i přes mimořádně sofistikované řešení a kvalitu nové Minolty je cítit, že doba filmů pomalu zastarává. Jenže se známou a oblíbenou mokrou cestou vyvolávání, se jen těžko loučí. Přesto jsem nástup digitální techniky zachytil poměrně brzy, i když nebýt velmi tísnivé finanční situace, prodej kompletního filmového fotovybavení by se zřejmě jen tak neuskutečnil. Ale nové tvůrčí obzory, objevované s digitálním kompaktním přístrojem usnadnily loučení s érou vývojek a ustalovačů. První vlaštovka byl digitální kompakt Sony Cyber shot DSC V1. Některé s ním nasnímané fotografie, se objevily i v mé první výstavě, sestavené již výhradně z fotografií pořízených v digitálním formátu, jež se tak stala tečkou za minulou érou. Digitální kompakt uloupil nějaký lump a já si znovu pořídil zrcadlovku, tentokrát Nikon D70, se kterým se mi otevřely úplně nové fotografické obzory. A s ním jsem nasnímal divadelní fotografie pro dvě výstavy, uskutečněné v roce 2006. Dalších šest let jsem fotil s bezvadným aparátem Nikon D200. S tím se mi podařilo nasnímat materiál na dalších pět výstav, z nichž nejúspěšnější byla výstava aktů "Žena inspirující". Fotografie pořizuji výhradně v RAW formátu a následně "vyvolávám" a případně dál upravuji na počítači. Jelikož jsem stále pošilhával po analogových aparátech a doma mám dosud vše potřebné pro vyvolání negativů, nemohl jsem nakonec odolat, a znovu jsem pořídil legendu českého fotoprůmyslu, Flexaret VI. Následně k ní přibyla ještě kinofilmová krasavice, Nikon F90X. Takže nyní spojuji starou krásu filmového zrna, se špičkovou digitální technologií v nové, kreativní kombinaci. V nedávné době jsem přešel na full frame a v současnosti používám pro kreativní fotografii Nikon D750, pro cesty a dokument Panasonic Lumix LX 7.